Co je to zvuk?

Zvuk je druh mechanického vlnění, které se může šířit vzduchem, vodou i pevnými látkami. Vzniká kmitáním nějakého zdroje – může jít například o přírodní jevy, jako jsou vlny nebo mořské proudy vytvářející neustálý šum oceánu. Tyto vibrace následně zachytává přijímač, například lidské ucho nebo mikrofon. Ucho převádí mechanické chvění na nervové impulzy, které mozek interpretuje jako různé zvuky.

JAK PROBÍHÁ PRÁCE SE ZVUKEM V POČÍTAČI?

Aby bylo možné zvuk v počítači uložit nebo upravovat, musí být nejprve převeden z analogové podoby do digitální. To znamená, že spojitá zvuková vlna musí být převedena na sled čísel jednicček a nul, se kterými dokáže počítač pracovat.

DIGITALIZACE ZVUKU

K převodu slouží analogově-digitální převodník (A/D převodník), který bývá součástí zvukové karty. Tento prvek umí pracovat obousměrně – převádí analogový signál do digitální formy a naopak také digitální signál zpět na analogový, například pro reproduktory.

Vzorkování

Digitalizace probíhá tak, že se spojitá zvuková křivka rozdělí na velmi krátké časové úseky. V každém z nich se změří okamžitá hodnota signálu – tak vznikají jednotlivé vzorky. Z původní plynulé vlny tak dostaneme řadu čísel, které reprezentují její průběh. Tento proces nazýváme vzorkováním (sampling).Tímto způsobem získáme z analogového signálu datovou sadu, se kterou lze nadále pracovat v digitální podobě.

vzorkovací frekvence

Vzorkovací frekvence udává, kolik vzorků za sekundu se pořídí. Měří se v hertzích (Hz). Čím více vzorků nasnímáme, tím věrněji lze později zrekonstruovat původní tvar zvukové vlny.

Vyšší vzorkovací frekvence poskytuje detailnější a přesnější záznam. Pokud je naopak počet vzorků malý, výsledná digitální podoba zvuku připomíná spíše „schody“ a přesný průběh vlny se dá odhadnout jen nepřesně. Proto platí, že vyšší vzorkovací frekvence znamená kvalitnější záznam.

---